Víc jsem pochopila vodu své země. K tomu je třeba mít odvahu svléknout šaty i identitu člověka. Beze svědků vstoupit. Ponořit se. Propojit se. Poslouchat. Nechat se proměnit. Vodo, bereš si ze mě to, co je třeba očistit. Odplavuješ přebytečné. Smýváš staré emoce, co s sebou již nechi nést. Budíš do nádhery přítomna svým chladem. Více…
Rybník jménem Bezejmenný na okraji lesa něžně sevřený stromy. Mělký, bahnitý, plný řas, žab a minula. Usedáme společně do mechu na hrázi. Přišli jsme dnes večer na žabí koncert. Nejdřív ticho po šumu kachních křídel. „Slyšíš?“ šeptám. Kuňka začala zpívat. A pak se přidává další v jiné tónině z jiné části rybníka. Do jejich duetu Více…
Koupe se nahá v jezerech a řekách Křičí zimou i slastí Slézá hory bez touhy zdolat Zdobí se květinami a listovím Místo korálů kosti Někdy nosí paroží Věří v zapomenutá božstva a Ženu Stvořitelku Zpívá pramenům Zpovídá se skalám Radí se s rostlinami Miluje Zemi Měsíc Tmu Tančí za úplňku a novoluní Sní Snídá naději Více…
A je to tu zas. Pocit rozechvění až rozrušení, které nenechá spát. Muž spí. Syn spí. Jejich tváře spánkem proměněné v mír. Chvíli se sytím tím tichem pod jejich víčky. Dnes už bylo vše vypovězeno, vše všední odžito. Daňové přiznání, halda nádobí i pokaděné plíny. Modrý měsíc mě volá do jiného světa. Uprostřed velkoměsta zve Více…
Přívětivá podzimní noc. Průvod mých nejbližších žen se za zpěvu odebírá na zahradu. Pomalu vytahuji placentu za pupečník ze sáčku, kde byla její nepoživatelná část zmražená uplynulé čtyři měsíce (tu poživatelnou část jsem celý týden po porodu upíjela v ovocných koktejlech*). Jak zvláštní a potřebné držet v rukou svůj vlastní orgán! Orgán, který vytvořilo mé Více…
POROD: iniciace Ženy Seděli jsme u večeře s mou dulou Tarou a jejím partnerem Mikeym. Přinesli mi nádhernou kytici jako bych už měla po porodu. „Kdy cítíš, že se narodí?“ ptal se Mikey. „Správná otázka. Lidi se vždycky ptají: kdy máš termín? Podle termínu z ultrazvuku už pět dní přenáším. Podle termínu, co jsem si Více…
Proměnil jsi mě i mé tělo k nepoznání. Mé smysly fungují podle jiných zákonů, než jsem doposud znala. Intenzita vjemů světa je ohromující. Snadno se ale přesytím a pak toužím jen po tom skrýt se, nebýt spatřena, nemuset jednat. Ze spánku mě vzbudí i zaťukání na dveře u sousedů. Někdy mám pocit, že neunesu řinčení Více…
LÉČENÍ ŽENSTVÍ V RODOVÉ LINII Úděl ženy je trpět. Mé tělo si pamatuje. Pamatuje si trápení a bolest, kterou jsme prošly a procházíme během našich ženských dnů, během porodů, vynucených pohlavních styků a násilného zacházení. Pamatuje si nešetrnost a ponížení. Být ženou je těžší, než být mužem. Odkud pramení tato přesvědčení? Sestupuji svým životem až Více…
Je už tma, ale cestičku na dvorku za naším domem ozařují svíčky. Nad ní tvoří svými pažemi tunel ženy, které jsou součástí rituálu žehnání matky. Moje dula Tara mi právě umyla a namasírovala chodidla a teď zpívá svým silným hlasem: „Procházím krásou, krása přede mnou, krása za mnou, krása všude kolem mě…“ a ženy to Více…
Jsem Živa. Slovanská předchůdkyně Evy, která ještě neznala vinu. Živa – bohyně Matka, která ve svém těle a duši nosí mnoho, co má být zrozeno. Potřebuju tvořit blízko u Země, abych byla plodná, skutečná a živá. Tvořit, šířit, živit, to je mé poslání. Kreativní projev v nejširším slova smyslu je pro mě způsob seberealizace a možnost Více…