Víc jsem pochopila vodu své země. K tomu je třeba mít odvahu svléknout šaty i identitu člověka. Beze svědků vstoupit. Ponořit se. Propojit se. Poslouchat. Nechat se proměnit. Vodo, bereš si ze mě to, co je třeba očistit. Odplavuješ přebytečné. Smýváš staré emoce, co s sebou již nechi nést. Budíš do nádhery přítomna svým chladem. Více…
Rybník jménem Bezejmenný na okraji lesa něžně sevřený stromy. Mělký, bahnitý, plný řas, žab a minula. Usedáme společně do mechu na hrázi. Přišli jsme dnes večer na žabí koncert. Nejdřív ticho po šumu kachních křídel. „Slyšíš?“ šeptám. Kuňka začala zpívat. A pak se přidává další v jiné tónině z jiné části rybníka. Do jejich duetu Více…
Koupe se nahá v jezerech a řekách Křičí zimou i slastí Slézá hory bez touhy zdolat Zdobí se květinami a listovím Místo korálů kosti Někdy nosí paroží Věří v zapomenutá božstva a Ženu Stvořitelku Zpívá pramenům Zpovídá se skalám Radí se s rostlinami Miluje Zemi Měsíc Tmu Tančí za úplňku a novoluní Sní Snídá naději Více…
A je to tu zas. Pocit rozechvění až rozrušení, které nenechá spát. Muž spí. Syn spí. Jejich tváře spánkem proměněné v mír. Chvíli se sytím tím tichem pod jejich víčky. Dnes už bylo vše vypovězeno, vše všední odžito. Daňové přiznání, halda nádobí i pokaděné plíny. Modrý měsíc mě volá do jiného světa. Uprostřed velkoměsta zve Více…